PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Soudný den je opět zde. Alexiho společenstvo přichází s kůží na trh a přináší zbrusu novou fošnu. Jelikož jsem znám jako fanatický příznivec kapely, rozhodl jsem trošku změnit taktiku a zaujmout k novince striktně recenzentský přístup. Zprůhledním také hodnocení. Budu tedy vycházet z předpokladu, že album je totálně špatné a za každý kladný postřeh dostane čárku. Takže (se) na to vrhneme…
Pointu si ale prozradíme předem. Žádný velký stylový veletoč se nekoná, obsah alba je souhrn fragmentů všech alb předešlých. Očekával jsem, že Alexi rozvine majstrštyky jako „Living Dead Beat“, nebo „Are You Dead Yet?“ do propracovanějších poloh. Očekával jsem, že spoustou virtuózních detailů zcela vymýtí odrhování, omezí agresivitu a rozvine svůj muzikální talent. Bohužel se tak nestalo. Alexi to drhne vo sto péro a zvuk si k tomu pro jistotu nabrousil tak, že by vám utrhl hlavu. O poklidném muzicírování se tedy mluvit nedá. Kapela hodně čerpá ze svých předchozích nahrávek, jen vše halí do agresivnějšího hávu, čemuž hodně napomáhá kulervoucí zvuk. Myslel jsem, že zvučit brutálněji než na „Hate Crew Deathroll“ nelze. Lze. A má to fakticky grády. Riffy, na nichž stojí většina vlajkových skladeb alba, jsou bohužel celkem hnusný a většina sólování nese jasný punc modré desky. Aby to ale neznělo úplně stejně, je to všechno disharmonicky pokroucené a zašmodrchané. Což má zajímavý efekt. Celé album zní totiž poměrně dost antihitově. Přestože samotné skladby nejsou po skladatelské stránce nijak zázračné, chce to dost poslechů, než se do nich člověk dostane a nalezne v nich určitý smysl a řád. V některých.
Bohužel ne ve všech. První „Hellhounds On My Trail“ je totiž i po mnoha posleších vrcholem demence a těžko bych hledal v diskografii Bodomů pitomější skladbu. Naprosto zbytečné uřvané cosi (týká se i klipu) s bezúčelným riffováním a občasným ujdoucím, leč proláklým, sólováním. Vrchol přiblblictví. Tragédie. Titulní „Blooddrunk“ by měla být teoreticky vlajkovou skladbou alba, tudíž by měla znít exkluzivně a speciálně. Ale nezní. Ve skutečnosti je jen o trochu méně debilnější než „Hellhounds...“. Sama o sobě v klipu sice celkem funguje, ale v rámci alba, nebo dokonce diskografie kapely darmo mluvit… Vtipný název „Lobodomy“ ukrývá celkem podivnou věc, jejíž klávesový podmaz lehce připomene staré DIMMU BORGIR. Sice neuráží, ale valného smyslu pro album nemá. Až na čtvrté pozici přichází zvrat k lepšímu. Nenápadná „One Day You Will Cry“ obsahuje to, co bych si od novinky představoval. Kromě bezhlavého riffování a sólování i nosnou myšlenku a spoustu proaranžovaných detailů, které mi v předchozích skladbách chyběly. Jasná čárka. Kupodivu i „Smile Pretty For The Devil“ dává vzpomenout na staré dobré časy. Je to sice pravda odrhovačka, ale je zábavná a mám ji rád. Čárka. „Tie My Rope“ dostala nový kabátek. Závěr sóla se disharmonicky pokroutil, ale průměrnosti jí to neubralo. Ne, tady to na čárku nebude. To „Done With Everything, Die For Nothing“ je čárková. Energická, promyšlená s promakanými kytarovými linkami. Tak se mi to líbí! Morda „Banned From Heaven“ je patrně jedna z nejlepších skladeb na albu. Alexi tyhle „ploužáky“ prostě umí. I když se v tomto případě jedná o vykrádačku božské „Everytime I Die“, jde o kopii velmi podařenou a má velkou čárku. Závěr alba v „Roadkill Morning“ není sice úplně zlý, ale čárku bohužel nemá.
Jsme na konci. Položme si však filosofickou otázku : Co má ještě čárku? Tak má jí určitě zvuk. Kromě zvuku mají čárku i čtyři povedené cover verze z nichž evropská „Ghostriders In The Sky“ je na poslech asi nejlepší. Speciální hitem mezi všemi je předělávka slavného country „Lookin´ Out My Back Door“, kde Alexi valí sólo na banjo. Hlína a brutál největší. Půl čárky přihazuji obalu, který ač velice podivný, nějakým zvráceným způsobem funguje. Obzvláště ten plasticky modelovaný ve skvostné digipackové verzi s bonusovým DVD obsahujícím kromě vcelku zbytečného klipu i velmi fešnou 5.1 verzi celého alba. Asfaltově černý digipack mě zkrátka uchvátil. Škoda, že se takového komfortu dostalo právě téhle desce. Čtyři vcelku dobré skladby, dvě příšerné a zbytek průměr. Ach jo!
Jednoznačně nejhorší album CHILDREN OF BODOM. Pět čárek za hudbu, z toho jedna „nevlastní“ a jeden a půl za precizní technické provedení celého dílka (bezdigipackoví posluchači automaticky odečítají půl bodu). Alexi to s tím svým street metalovým stylem tentokrát bohužel přehnal. Agresivita je samoúčelná, zajímavé nápady v některých skladbách nulové. Škoda, stačilo se víc zamyslet, míň chlastat a mohlo to být vcelku dobré album.
6,5 / 10
Alexi Laiho
- kytary, zpěv
Henkka Seppälä
- basa
Janne Wirman
- klávesy
Roope Latvala
- kytary
Jaska Raatikainen
- bicí
1. Hellhounds On My Trail
2. Blooddrunk
3. Lobodomy
4. One Day You Will Cry
5. Smile Pretty For The Devil
6. Tie My Rope
7. Done With Everything, Die For Nothing
8. Banned From Heaven
9. Roadkill Morning
10. Ghostriders In The Sky
Halo Of Blood (2013)
Relentless Reckless Forever (2011)
Skeletons In The Closet (2009)
Blooddrunk (2008)
Chaos Ridden Years ´06 (2006)
Are You Dead Yet? (2005)
Trashed, Lost & Strungout (2004)
Hate Crew Deathroll (2003)
You`re Better Off Dead (singl) (2002)
Follow The Reaper (2000)
Hate Me (singl) (2000)
Tokyo Warheards (live) (1999)
Hatebreeder (1999)
Children of Bodom (singl) (1997)
Something Wild (1997)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Universal/Spinefarm
Stopáž: 40:25
Produkce: Mikko Karmila
Studio: Petrax, Finnvox
Klasicky COB - zopar piesni velmi vydarenych, zopar by mali navzdy zakazat
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.